21. dubna 2018, Ryg Mortys

„Co v tom máš?“ Ukazuje člen ochranky muzea na balíček s fialovou mašlí.

„Dárek pro svý kámoše.“ Povídám, ale očividně si nezískávám jeho důvěru. Byl ale natolik chytrý, že krabičku neotevřel. Co kdyby to vybuchlo? Přejíždí balíček ruční hledačkou kovů, a když se nic podezřelého neozývá, konečně mi ho vrací a prohlídka mého batohu je u konce. V krabičce odpočívá zelená karetka, stočená do klubíčka, a já si plně uvědomuju rozdíl mezi „světem“ a našimi domácími expozicemi. Zhruba před měsícem jsme s přáteli absolvovali prohlídku expozice v Blansku, přičemž jeden z nich měl po celou dobu prohlídky u pasu malou sekyrku. Důvěra v obecné morální povědomí a respekt jsou u nás přece jenom o něco silnější.

Ještě než vaše noha vstoupí na půdu muzea, musíte absolvovat prohlídku batohů v bílém stanu, ke kterému vás nekompromisně zavedou vytyčené trasy. Chcete vědět, kde je v Londýně labyrint? Nachází se cestou k muzejní budově a je vybudován z návštěvních koridorů, takže když jim procházíte, točíte se doprava a doleva, až se vám z toho hlava zamotá.

Britské muzeum se nachází na ulici Great Russell St a otevřeno má denně od 10:00 h. Vyplatí se si trošku přivstat a přijít hned z rána na čas, než se budova naplní návštěvníky z různých koutů světa, o které zde není nikdy nouze. Vstupné se zde totiž neplatí.

Muzeum bylo založeno roku 1753 a jeho základem byla sbírka lékaře sira Hanse Sloana. Sbírka věnovaná H. Sloanem obsahovala asi 40.000 knih, 7.000 rukopisů a některé starožitnosti z Egypta, Řecka, středního a dálného východu a Ameriky. Později muzeum obdrželo další dary, významným rozšířením byl například nákup řeckých a římských artefaktů od sira Williama Hamiltona. Tehdy však návštěvníci tohoto muzea směli pouze rychle projít kolem exponátů a nějaké bližší studování či pozorování nepřicházelo vůbec v úvahu. Celá tehdejší prohlídka trvala půl hodiny. Rozsah sbírek stále narůstal a budova Montagu House přestala být dostačující. Proto roku 1845 došlo ke zboření staré budovy a sbírky byly přestěhovány do nové budovy v neoklasicistním slohu (autorem byl architekt sir Robert Smirke). Průčelí budovy zdobí 44 iónských sloupů. Nad vchodem visí trojúhelníkový štít, který je zdoben plastikami R. Westmacotta z roku 1852. Na 5,5 ha plochy můžete vidět více než 4 miliony exponátů ze všech kontinentů dokumentujících historii lidstva. Každý rok tohle muzeum navštíví 6 milionů lidí. Spousta objektů musí být uschována mimo budovu muzea z důvodu nedostatku místa. Od roku 2006 se každoročně pořádá soutěž Noc v Muzeu, jejíž výherci pak mohou noc v muzeu opravdu strávit (soutěž je inspirována stejnojmenným filmem). Muzeum je také hlavním producentem dokumentárních filmů ‚Vikingové z Britského muzea‘ a ‚Zánik Pompejí z Britského muzea‘, které co nejzajímavějším způsobem představují aktuální výstavy.

Protože budova obsahuje 94 síní, které měří celé 4 km, a my jsme neměli rozhodně času nazbyt, zaměřili jsme se převážně na pravěk a raný středověk Evropy a Británie, včetně doby římské. Tato část výstavy se nachází ve východním křídle druhého patra, místnost č. 41 a následující, přičemž místnost č. 41 je naprosto esenciální a životně nezbytná, poněvadž obsahuje exponáty ze Sutton Hoo, ale i celkově raný středověk cca v rozsahu 400 – 1100 n.l. Nebyli jsme zklamáni! Už na schodech, před kterým stál kámen s oghamovými vrypy, bylo zcela jasné, že se nacházíme ve velice zámožném muzeu; na mezaninech schodišť byly totiž jako by nic umístěny egyptské stély a sarkofágy.

Sekci evropského pravěku dominovalo několik drobnějších památek, doby bronzová byla podobně jako u nás bohatě zastoupena a keltském světě přitáhly pozornost obrovské torquesy ze zlata a stříbra, jež dávaly tušit, že muž, který je kdysi dávno nosil na krku, musel disponovat obrovskou silou. Nejtěžší z nich totiž vážil téměř 4 kg a byl vyroben ze slitiny zlata a stříbra.

Místnost č. 41 potom obsahovala nejzákladnější památky, které by měl člověk se zájmem o runy a o vikinské a anglosaské období znát. Pojďme si o některých z nich říct něco víc:

Pozdní doba římská (3. – 6. stol. n.l.)

Vliv římského impéria se v žádném případě nezastavil na jeho hranicích. Římské luxusní předměty patřily k žádanému zboží, a proto byly exportovány i do poměrně vzdálených oblastí. Skleněné a kovové nádoby, keramika, šperky, doplňky oděvů a římské mince se staly kýženým artiklem obchodních cest, loupežných výprav, nebo se do Británie dostaly v rámci diplomatických darů. Mnoho „barbarů“ také sloužilo v římských legiích a tyto předměty si dovezli z válečných tažení.

Svět Keltů

Termín Keltové označuje nesourodou skupinu lidí, kteří žili v Británii společně s Anglosasy zejména v oblastech Cornwallu, Walesu, západního Skotska a Irska. Ani velká vzdálenost je neuchránila kontaktu s Římany, proto se prvky římského umění objevují v keltském zpracování rovněž. Zejména pak moziakové ornamenty, které daly vzniknout typickým keltským propletencům (knoty). V pátém století dochází ke konverzi ke křesťanství prostřednictvím britských misionářů, z nichž k nejznámějším patří sv. Patrik v Irsku. Kelstké umělecké motivy můžeme dělit na dobu laténskou, ve které obdivujeme zejména technologie práce s kovy, piktské dekorativní kameny, jež byly precizně vytesány s neuvěřitelnou invencí, po křesťanské konverzi pak nádherné iluminace, zachycené převážně mnichy během přepisování křesťanských rukopisů, a v devátém století konečně vliv vikingů v Irsku, kteří sebou přinesli značné zásoby stříbra a svou vlastní vizuální kulturu, které bylo pak dále zpracováváno.

Vikingové

Různorodá skupinka nájezdníků ze severu, zvaná souhrnně vikingové, začala Britské ostrovy napadat od konce osmého století (nejprve v roce 789 to byl Dorset a o čtyři roky později proslavené opatství v Lindisfarne). Od devátého století a dále byli vikingové v Británii již pevně usídleni a rovněž i nejstarší irská městská centra byla založena právě jimi. Po porážce Alfrédem Velikým roku 878 se vikingové stáhli do oblasti severní a východní Anglie, kde panoval tzv. zákon vikingů až do porážky Normany roku 1066. Kuriózní na tom ovšem je, že tito Normané jsou sami dřívějšími vikinskými usedlíky ve Francii, poněvadž Normandie byla pojmenována podle Seveřanů.

Přílba ze Sutton Hoo

Přílba ze Sutton Hoo, originál a rekonstruovaná verze, Britské muzeum. Z původní verze se dochoval letící drak, jehož ocas je tvořen „knírkem“ a křídla jsou nadočnicové oblouky, i když někteří jej vidí spíše jako ptáka. Zbytek byl rekonstruován, částečně podle eposu Beowulf, ve kterém je zmiňována „zářící přílbice“. Na vykládaných panelech se nalézají různé motivy, nejznámější jsou dva válečníci v „rohatých“ přílbách, dále pak jezdec s kopím. Přílba i ostatní nálezy ze Sutton Hoo se nachází v čestném centru expozice, věnující se ranému středověku, a je datována cca 600 n.l.

Temžský scramasax

Existuje několik runových památek, jejichž znalost je pro runika téměř povinností. K jedněm z nich neodmyslitelně patří Temžský scramasax, známý též jako seax od Beagnotu. Tato efektivní jednobřitá, 72 cm dlouhá zbraň, dostala své jméno podle Temže, ze které byla vylovena v 19. století. Meč samotný byl vyroben v 10. století. Na jeho těle je runami vyryto jméno majitele Beagnoth a 28 písmen anglosaského futhorcu.

Umístění celé řady futhorcu na předmět připomíná kylverský kámen, na němž je vyryt kompletní starší futhark. Lecouteux poukazuje na zvyk umísťovat do kostelních zvonic abecedu k ochranným účelům, proto lze předpokládat, že celé řady futharku nebo anglosaského futhorcu splňovaly obdobný účel.

Mezi dnešními runiky proto bývá celý futhark používán jako symbol dokonalosti, celistvosti, řádu a ochrany (před thursy, silami chaosu). Vlastně i samo jméno majitele představuje svým způsobem ochranu, neboť i když zde asi záměna exkluzivní, stříbrem vykládané zbraně s jiným mečem nehrozila, věci si podepisujeme jménem také z toho důvodu, aby případný zloděj věděl, čí právo porušil a koho hněvu by se měl po právu obávat.

Frankova skříňka

Tato skříňka z velrybí kosti se řadí k nejznámějším kouskům anglosaského období a pojmenována byla podle štědrého dárce, který ji muzeu v 19. století věnoval. Vyrobena byla v severní Anglii, odkud se však dostala do Francie. Skříňka je pokryta směsicí mytologických výjevů jak z Bible, tak z dob pohanských. Na přední straně vidíme tři mágy, klanící se Jezulátku, společně s kovářem Waylandem (Völund). Na boku se nalézá Romulus a Remus, kteří jsou krmeni vlčicí, vzadu se nalézá římský císař Titus (70 n.l.) a na částečně poničeném víku je slavný sklad Egil Skallagrímsson. Pravý panel se nepodařilo identifikovat, jde však podle všeho o scénu z germánské mytologie též.

Nápisy na skříňce se táhnou po všech stranách a to jak v latince, tak anglosaským futhorcem. Dlouhý text v popředí byl rozklíčován jako hádanka, z čeho je materiál skříňky.

Tato relikvie, vyrobená v první polovině 8. století v Northumbrii měla zajisté své místo na některém z královských dvorů, o čemž svědčí detailní a perfektní zpracování předmětu.

Šachy z Lewisova ostrova

V 19. století byla na ostrově v souostroví Vnějších Hebrid objevena unikátní sada šachů, které dostala jméno podle ostrova, kde byla nalezena. Říká se jim “Šachy z Lewisu”. Jednotlivé figurky jsou vyřezány z velrybí kosti a původ sady je datován do 12. století. Jelikož byla nejspíš zhotovena v Norsku, jedná se jistě o období křesťanské, což je patrné rovněž z figurky biskupa (tato figurka má český název střelec). Sada je nicméně vzácná z důvodu, že zobrazuje některé legendární výjevy z vikinské historie; například pěšák má podobu ornamentálního kamene s vytesaným propletencem. Ale zdaleka nejznámější je figurka berserka, který svými zuby ohlodává svůj štít! Tato byla také v obchodu se suvenýry beznadějně vyprodána. Ve skutečnosti sada obsahuje tři takové bojovníky, a každý z nich je trochu jiný. Všichni ovšem odpovídají Snorriho uhrančivému popisu ze Ságy o Ynglinzích, podle kterého jsou berserkové muži divocí jako vlci či psi, zakusují se do svého vlastního štítu a jsou silnější než býk nebo medvěd. Zabíjejí muže, ale meč ani oheň proti nim nemá šanci.

Na závěr této malé přehlídky – bohatě vykládaný lovecký roh ze středověku

Na úplný závěr – Egypt a mumie

Egypťané dokázali nabalzamovat a mumifikovat naprosto všechno. Rozhodli jsme se proto udělat výjimku a proti našemu předsevzetí zaskočit do sekce lidských a zvířecích mumií, z nichž uveřejňuji několik momentek.

Další významné památky

Mramorové sochy z aténského Partheonu
Rosettská deska
Egyptské mumie
Bronzové sochy z Beninu
Perské artefakty
Socha z Velikonočních Ostrovů

Literatura a zdroje

Marzinik, Sonja. Masterpieces Early medieval art.
www.britishmuseum.org

Fotografie autorka textu, vyjma třech šachových berserku, kde byla fotografie převzata z knihy „Masterpieces Early medieval art“.

Napsat komentář

Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro sledování návštěvnosti Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close