6. března 2018, Ryg Mortys

Tento rozhovor měl být původně publikován jako součást českého překladu knihy „Rune-Might“ (Síla run) a odehrál se na konci roku 2011. Tato kniha u nás ovšem nikdy nevyšla, a proto – po sedmi letech – tento rozhovor přinášíme exkluzivně českým čtenářům na stránkách Etnického Ásatrú.

Jste znám jako jeden z prvních autorů, který začal v osmdesátých letech publikovat díla zaměřená na runy a runovou magii. Vedle toho se však věnujete i řecké magii, germánským (kvazi)zednářským řádům jako např. Fraternitas Saturni a v neposlední řadě i setiánskému satanismu, kde jste stál v čele divize The Order of The Trapeziod. Jak jste se Vy sám vlastně dostal k magii, potažmo k té runové? Co jste ve svých počátcích od toho očekával? Byla Vaše očekávání naplněna?

Jako dítě jsem byl dlouhodobě posedlý horory. Mnohé z nich obsahovaly nějaký nadpřirozený element, což mělo něco do činění s magií a okultismem. Ještě na střední škole jsem sepsal studii o Drákulovi, kde jsem se pokusil poukázat na možná historická fakta a propojit je s postavami v knížce. Krátce poté jsem odcestoval do Evropy na několik měsíců a než jsem se vrátil zpět do Spojených států, strávil jsem několik měsíců vážným studiem okultismu a magie. Očekával jsem, že budu schopen posílit svou vůli až k ovládnutí univerza, ale krátce poté, co jsem začal s magií, potkal jsem muže o trochu staršího, než jsem byl sám, který mi poradil, abych se spíše než na čarodějnictví zaměřil na iniciaci. Zasvěcovaný uvede sám sebe do takového stavu bytí, ve kterém bude přitahovat věci potřebné ke svému rozvoji a ke své spokojenosti, kdežto čaroděj se bude stále dokola pokoušet napravit další a další problémy, které vyvstávají v jeho životě, poněvadž si neuvědomuje zákonitost nezamýšlených důsledků. Z větší míry jsem následoval rad tohoto muže, ale používal jsem čarodějnictví experimentálně, abych se přesvědčil, zda tyto techniky fungují. V polovině případů to dopadlo dobře, ale zákony nezamýšlených důsledků se objevily také.

Celkově shrnuto, všechna má vyzrálejší očekávání se naplnila, jak už to tak s očekáváními chodí.

Jak se tvářili kolegové z akademických kruhů na to, že jeden z řad profesorů publikuje knihy o okultismu, satanismu, populární knihy o runách a o podobných kontroverzních tématech? V současné době začíná akademicky vzdělaných okultistů přibývat, např. v Británii se zakládají podpůrné skupiny a také roste počet akademických studií o okultismu, z nichž mnohé jsou psány právě okultisty. Ale předpokládám, že ještě v osmdesátých letech jste patřil mezi první průkopníky. Můžete se podělit o své zážitky?

Mé akademické práce z raného období spadají do kategorie, která je v současnosti formálně nazývána „esoterická studia“. Můj mentor, Edgar Polomè, byl součástí kruhu kolem Mircea Eliadeho. Můj formální akademický trénink pochopitelně potom směřoval do oblasti tradičních studií staroněmčiny, se silným důrazem na jazyky, dějiny a historii. Mí kolegové z oboru runologie a germanistiky na mé práce sice nahlíželi úkosem, ale s trochou vytrvalosti jsem jim časem dokázal platnost svých intelektuálních metod, čímž jsem si nakonec získal jejich respekt.

Moje dílo by se dalo rozdělit do dvou od sebe naprosto oddělených kategorií, a to za prvé na akademické, a za druhé na esoterické práce. Později jsem začal ve své praxi noeticky1 rozvíjet ideje, které jsem dříve zkoumal prve zmíněnými „vědečtějšími“ metodami.

Obal knihy Rune Might: The Secret Practices of the German Rune Magicians (3. edice, Inner Traditions, 2018)

Jaký spatřujete zásadní rozdíl mezi runovou magií, která čerpá z hermetismu a gnóse, a současným severským pohanstvím? Považujete se sám spíše za mága, okultistu nebo za pohana?

Rozdíly mezi současnými formami runové tradice a manifestací soudobého germánského náboženství (Ásatrú, Ódinismus atd.) jsou v dnešní době ty samé, jako v pradávných časech. Náboženství je konzervativní a statická forma, zaměřená na kolektiv, kmen, klan, národ, kdežto runová praxe, jak ta stará, tak i nynější, se primárně zaměřuje na individuální iniciaci a rozvoj jedince. Runy samy o sobě jsou vlivným nástrojem již od dob Starého Říma. Pradávní Germáni nepřejali římskou latinku, jako jiné národy, raději používali runy, jakožto inspiraci k dalším novým idejím. Tento systém se spolu s dalšími metodami stal kostrou k iniciačnímu procesu, díky němuž se zformovala síť jedinců, kteří se jej sami učili a následně i vyučovali druhé. Vlivy z Řecka, Říma a Íránských kmenů (např. kmen Sarmatů) se objevují napříč historií a v současnosti také není žádný rozdíl. Řadoví religionisté nikdy docela nepochopili tento proces v minulosti, a protože se nic nezměnilo, nerozumí tomu ani dnes. Já sám jsem pohanem na základě svého náboženství. Ano, je tomu tak, poněvadž věřím v platnost germánské mytologické kosmologie, jakožto základu k porozumění světu.

V současné době nás dělí více než padesát let od skončení druhé světové války, široká veřejnost však stále nahlíží na runy a teutonský směr jako na element, který stál na pozadí vzestupu nacismu, na rozdíl např. od křesťanství, které však možná svým tehdejším přístupem nese daleko větší část viny. Těmto otázkám jste se věnovali s Michaelem Moynihanem v knize The Secret King: The Myth and Reality of Nazi Occultism. Shledáváte nějakou možnost, že by runy mohly být v evropsko-americkém kulturním prostoru rehabilitovány? Může současný nárůst jedinců, hlásících se k různým formám germánského pohanství přispět ke zmírnění tohoto problému, nebo lze naopak očekávat vyostření?

Runy byly používány nacisty. Hlavním důvodem bylo to, že se těšily popularitě mezi určitou částí německého obyvatelstva již v době, když se nacisté teprve začínali organizovat. Nacisté nevynalezli runy a dokonce je ani nerozšířili v populární kultuře. Nicméně jejich systém propagandy byl natolik sofistikovaný a účinný, že dokázali vytvořit dojem, že onen segment populární kultury 20. století je zcela identický s jejich nacistickou ideologií. Právě ztotožnění run s nacismem je příkladem propadnutí jejich propagandě. Pokud runy přestaneme na základě historických zkušeností a kritického myšlení slepě spojovat s nacismem, zbavíme se tak „stínů nacismu“. A já si myslím, že právě toto bude nejlepší cestou k „rehabilitaci“ run.

Germáni a germánské pohanství se musí vrátit zpátky ke svým kořenům na bázi politické organizace, a to platí i pro veškerá soudobá pohanství. Musí se vrátit k tribalismu, nikoliv k nacionalismu. Pradávní pohané neuvažovali „nacionálně“, ale na úrovni kmenů a klanů. Až bude tato reorganizace hotová, zmenší to konflikt mezi mainstreamem a pohanství, poněvadž začne probíhat přirozená evoluční selekce. Jestliže pohané zůstanou atomizováni, budou představovat jenom nevýznamné jednotky konzumentů. Jestliže se budou organizovat v nacionálně uspořádaných jednotkách, třenice s mainstreamem se budou vyostřovat a pohané pak budou rozdrceni ještě předtím, než by se mohli stát nebezpečnými pro mainstream.

Co soudíte o rekonstrukčních proudech v severském a germánském pohanství, které se pokoušejí přeskakovat zejména romantická období vlastních dějin směrem hlouběji do minulosti? Nejedná se tak trochu o návrat do Starověku, zatímco evropští či američtí vzdělanci s romantickými tendencemi, případně volunterní filosofové, by nám mohli být svými myšlenkami mnohem blíže?

Když se dívám na pokusy o obnovu tradiční kultury, jsem přesvědčen, že by měl být zachován vyvážený přístup. Rovnováha mezi cestou blesku a cestou říčního proudu. Díky blesku můžeme spatřovat, že lidé s radikálnějším přístupem používají ty nejlepší a nejstarší zdroje a aplikují ty nejlepší dostupné metody k tomu, aby odhalili co možná nejčistší formy, jakých lze dnes dosáhnout. Tato metoda je vždy ohraničena dobou, ve které daný jedinec najde sám sebe. Naopak proud sebou bere dlouhý čas veškerého úsilí, všechny heroické skutky minulosti, bez ohledu na to, jak mohou být zavádějící nebo mylné. Máme se co učit od obou dvou přístupů.

Druhé vydání této knihy uvádíte předmluvou, ve které se zmiňujete o metodě experimentální paleontologie (experimental paleology). Můžete tuto techniku čtenářům přiblížit?

Experimentální paleontologie je odvozena od experimentální archeologie, jako disciplíny, která je praktikována vědeckými archeology. Tito se snaží vytvořit fyzické objekty za použití stejných podmínek, kterými disponovali lidé žijící v minulosti. Pokud je možné tímto způsobem přesně vytvořit daný objekt i se všemi jeho detaily, pak je možné prohlásit, že tento postup odpovídá na otázky, jak postupovali lidé v prehistorických dobách. Díky tomuto procesu archeolog ve své snaze vytvořit artefakt sdílí životní vzorce prehistorických lidí, a to jak po fyzické stránce, tak i po stránce teoretické. Podobné metody je pochopitelně možné použít i ke znovuobnovení subjektivního univerza prehistorických lidí. „Intelektuální objekty“ jako jsou ideje, víra, niterní zkušenosti mohou být rekonstruovány na základě mysli, zabývající se prastarými jazyky, texty, mýty a dalšími symbolickými systémy, jako např. runy. Míru úspěšnosti v tomto určuje, nakolik je člověk schopen potlačit sám sebe (alespoň dočasně), aby byl schopen obsáhnout jiné intelektuální objekty (texty, mýty atd.) pocházející z kultur, o které se jedná. Tento proces je také rovnocenný s probíhající duchovní proměnou.

V řadě edice KIAton vycházejí rovněž i knihy z oblasti chaosmagie. Ačkoliv jste na téma vztahu run a chaosu (ginnungu) již dělal rozhovor s Donem Webbem2, můžete českým čtenářům krátce shrnout hlavní myšlenky? Pokud se nepletu, zastáváte názor, že chaosmagie není žádná novinka? Jaký je Váš vlastní postoj k technice seiðu?

Germánská kosmologie je poměrně unikátní záležitost, protože představuje tradiční mytický vzorec. Popisuje chaos (ginnung) a popisuje počáteční neosobní vývoj s následným znovustvořením světa prostřednictvím myslícího boha. Koncept „ginn“ je založen na tom, že počáteční prostor je naplněn nerozvinutou energií, která obsahuje různé možnosti. Vnímající bytost (bůh nebo mág), která má přístup k této síle a může ji použít dle své vůle, je schopna způsobit efekt se zázračnými účinky. To samozřejmě není nic nového, ve védském období Indie existovala tatáž substance a byla nazývána mája. Později byla ztotožněna s iluzí, a to proto, že osoby, které ovládaly magii, mohly s její pomocí vyvolat nereálné vjemy.

Technikami seiðu jsme se zabývali rovněž. Před pár lety jsme publikovali brožurku3, ve které jsme se snažili shrnout všechny odkazy ze severské literatury pojednávající o seiðu. V tomto textu jsou popsány mnohé techniky, ale jen málo z nich bylo používáno současnými rádoby praktiky. Pro mnohé se pouze jedná o skupinu novošamanských technik, které představil Harner a které jsou jenom nazývány seiðr. Předpoklad, že seiðr je opozitem galdru se vyvinul pravděpodobně až později, ale očividně jsou tyto dvě metody protichůdné. Nejlépe je to vidět v ústředních myšlenkách, kdy praktik seiðu ztrácí kontrolu nad vědomou myslí, zatímco v galdru se vědomá mysl koncentruje na vyšší úrovně. Seiðr je třeba nadále zkoumat a výsledky otestovat metodou experimentální paleontologie.

Někteří autoři mají ve zvyku přistupovat k runám na základě hermetických tabulek (např. podle Aleistera Crowleyho a Liber 777) a rovněž i dle diagramu Stromu života nebo kabaly, poněvadž si již dříve osvojili tyto postupy. Jak nahlížíte na tyto nesourodé fůze, respektive je nutné k runám přistupovat pouze na základě původní kosmologie?

Pro toho, kdo vezme nějaké paradigma, jako např. runovou tradici, a pokouší se je pochopit prostřednictvím jiného, předem vytvořeného intelektuálního vzorce nebo ideologie, mám jenom jedno pojmenování: intelektuální blbec. Přitom je nutný přístup, který jako by byl úplně jiným jazykem. Z úhlu jiného paradigmatu se tím pouze potvrdí to, co už jedinec věděl předtím, nic nového se tím nedozví o jiném subjektu nebo paradigmatu. Nebo dokonce ještě hůř, podstata nového paradigmatu je deformována jiným, které pro ně nebylo stvořeno. Je to podobné, jako kombinovat gramatiku jednoho jazyka s jazykem jiným, např. upravovat češtinu za pomoci čínské gramatiky, což by bylo jasným nesmyslem. Kultury a jejich symbolika se často liší už ve své podstatě, a upravovat jednu za pomoci pravidel druhé je kontraproduktivní. V případě kabaly máme k dispozici např. novoplatónskou řeckou kosmologii, která byla uměle naroubována na hebrejskou tradici. To je důvodem, proč je kabala považována ortodoxními židy za neortodoxní rozšíření a není hlavní cestou fundamentálního náboženství.

Jaké další projekty chystáte do budoucna?

Pracuji teď v čistě akademické rovině na základním úvodu do runologie. Z historické kategorie dokončuji svou delší studii o nacistickém okultismu, která zaujímá částečně skeptický postoj ke značnému množství literatury, která byla za posledních šedesát let na toto téma sepsána a zároveň chci představit toto stejné téma na mnohem racionálnějším základě. A konečně, dokončuji pokračování ke své první a nejúspěšnější knize, která se jmenovala Futhark (1984). Nová kniha ponese název ALU: průvodce pro pokročilé uživatele operativní runologie4.

Chtěl byste něco vzkázat českým čtenářům, kteří se prostřednictvím této knihy setkávají s vaší prací poprvé?

Je toho ještě hodně, co se člověk v oblasti esoterických věd musí naučit. Nejdůležitější je uvědomit si, že nikdo nemá pohromadě odpovědi na všechny vaše otázky anebo vám nemůže zabalit pravdu z celého univerza do úhledného balíčku. Objevování Mystéria je jedním z nejvznešenějších dobrodružství člověka. To z nás dělá to, kým jako druh jsme. Konkrétně my hledáme tato Mystéria (runy) sami v sobě a mimo sebe. Ale nakonec nikdy nebudeme schopni vlastnit nebo plně kontrolovat Mystérium, protože během hledání vytváříme jak známé, tak také i stejnou měrou neznámé. Podílíme se na probíhajícím tvoření a obnově světa společně jako partneři bohů.

Děkuji Vám za rozhovor a za Váš čas.

Z angličtiny přeložila Šárka Sedláková.

Edred Thorsson je autorský pseudonym Stephena Flowerse, Ph.D., germanisty a autora jak akademických knih, tak také prací zaměřených na runovou magii a pohanství. Je autorem více než třiceti knih, z nichž si zaslouží jmenovat především Futhark: A Handbook of Rune Magic (přeložena do češtiny u nakladatelství Fontána) a ALU, An Advanced Guide to Operative Runology. V oblasti run a runové magie je považován za jednu z největších autorit a patří k jedněm z nejplodnějších autorů vůbec. V roce 1979 založil Runovou gildu, mezinárodní organizaci zaměřenou na obnovu staré runové magie, která se zabývá též germánskou kulturou i tradicí. Tato společnost je funkční dodnes. Thorsson také patří k aktivním pohanům germánského směru. V roce 1980 byl S. McNallenem iniciován na godiho (kněz v Ásatrú tradici, viz článek „Co je to Ásatrú“) a rovněž se podílel na vzniku původní organizace Troth (dříve také The Elder Troth).

Více o něm se lze dočíst na Wikipedii.

Poznámky

1) Noetika = teorie poznání, epistemologie, gnozeologie. Pozn. překl.
2) Rozhovor Edreda Thorssona s Donem Webbem.
3) Flowers, Dr. Stephen E.; Chisholm, James A. A Source-Book of Seið: The Corpus of Old Icelandic Texts Dealing with Seið and Related Words.
4) Kniha vyšla u vydavatelství Weiser Books na konci roku 2012.

Napsat komentář

Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro sledování návštěvnosti Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close