22. prosince 2017, Ryg Mortys

Dne 19. prosince v roce 2017, kdy předslunovratové noci bývají mrazivé a proklatě dlouhé, a i stromy jako by v zoufalství vzpínaly své holé paže za sluncem, proběhla v Brně již pátá přednáška Mgr. Jana Kozáka, PhD., z nichž čtyři byly pořádány runovou studijní skupinou Hrabanaz andi Wulfaz a Moravským pohanstvem. Ta jedna jediná, která šla mimo, se konala na akademické půdě, ale stálá členská základna pochopitelně měla na dané přednášce účast i jistý podíl.

Tématem tohoto setkání bylo „Lidské tělo a kosmos ve staroseverské mytologii“.

Anotace pak zněla: „Jaký je vztah těla a vesmíru ve staroseverském mýtu? Přednáška se zaměří na analogii mikrokosmu a makrokosmu v kosmologii, kosmogonii a eschatologii a vrhne na tyto vztahy světlo pomocí konceptů ze sémiotiky a kognitivní lingvistiky. Podíváme se i na méně známé mýty a jejich varianty a zabrousíme i do komparativní mytologie, ale jen opatrně, abychom se z toho pak nemuseli vybrušovat!“

Honza Kozák s přehledem začal s citací Vědminy písně v originále, což se za daných podmínek dalo čekat, a potom jsme se už začali věnovat jednotlivým částem mýtu; např. zvláštním vztahem skupiny Bohů proti Jotunům. Rovnovážný vztah těchto dvou skupin je totiž založen na principu, kdy u Bohů bylo něco ubráno (mateřská entita, nazývaná jako kráva Audhumla, tam něco „lízáním“ odebrala), zatímco Obři byli vytvořeni neomezeným růstem. Tento vztah je charakteristický pro vzájemné relace řádu a chaosu a tyto principy odpradávna formují vztah Bohů a Obrů – i když samozřejmě existují i výjimky, které v těchto skutečnostech hrály podstatnou roli. Nechyběla také dumézilovská komparace Ymiho smrti v rámci mýtů indoevropské rodiny a teorie dvojčat, párových bytostí, které můžeme vidět např. v mýtu o založení Říma Romulem a Remem. Smrt není konec, ale stává se skrze akt stvoření počátkem života nového. Z toho vychází pochopení konceptu posvátných obětí; smrt je potřeba k tomu, aby udržovala kontinuitu života v běhu.

Dále pak Honza s interaktivitou jemu vlastní položil posluchačům otázku, jestli by si dokázali vzpomenout na některé části těla, které v severských mýtech hrály podstatnou roli. Jak tak padaly různé návrhy, nenápadně je směřoval k dalšímu toku přednášky. Nesmělo pochopitelně chybět Ódinovo oko, Mímiho hlava, Týrova ruka a další. Společná analýza souvisejících mýtů snad pobavila posluchače ze všeho nejvíce a mnozí by snad nejraději u tohoto i skončili, poněvadž jim to umožňovalo aktivně se zapojovat. Však jsme také u tohoto tématu strávili nejdelší dobu! A že bylo opravdu o čem mluvit a diskutovat. Nejenom obsah byl důležitým k pochopení věci, ale také forma, tedy metafory, keninngy a jiné formy používané v mytologických a skaldských textech, jejichž pochopení tvořilo závěrečnou část přednášky. Více jak dvě hodiny času tak utekly v přátelské atmosféře jako by nic.

Na závěr lze jenom uvést dvě potěšující informace; kolem desátého března příštího roku by se mohla konat další podobná přednáška, která ještě bude včas oznámena. Druhá informace se týká toho, že začátkem roku 2018 plánuje nakladatelství Herrmann & synové uvést na trh knížku Jana Kozáka s titulem „Ódin“, která se jistě stane jednou z široce diskutovaných publikací na zdejší scéně.

Událost na Facebooku: Studny poznání: Lidské tělo a kosmos ve staroseverské mytologii.

Napsat komentář