23. ledna 2018, Ryg Mortys

Ásatrú je duchovní cesta našich předků a zasluhuje si respekt, stejně jako náboženství Indů nebo Afričanů, nebo jakékoliv jiné skupiny lidí na zemi.

—Stephen McNallen

Toto slovo ve staroseverštině, jazyce dávné Skandinávie, znamená víru v bohy, přesněji v Ásy1. Míní se tím novodobá rekonstrukce a revival předkřesťanské víry (angl. heathenism, heathenismus), orientované na panteon germánských božstev, mezi nimiž vyniká zvláště bůh Ódin (v různých germánských jazycích zvaný též Óðinn, Woden, Wodan atd.).

Obřadní pomůcky členů AFA Czech Republic & Slovakia. Autor: GM

Jedná se o polyteistické náboženství, které kromě uctívání bohů klade také důraz na úctu k předkům, poznávání moudrosti obsažené v dávných ságách a mytologických příbězích, respekt ke kulturnímu dědictví, lidovým tradicím a zachování odvážného postoje v životních výzvách. Někdy je Ásatrú nazýváno též přírodním náboženstvím, poněvadž je zde silná vazba na svět přírody a přírodních sil.

Hlavní bohové se dělí na dvě rodiny – Ásy (Æsir) a Vany (Vanir). Z Ású jsou nejznámějšími Ódin, Frigg, Thór, Týr, Baldr. Tito bohové bývají dáváni do souvislosti s činnostmi, jako je válka, vláda, suverenita a právo. K Vanům se pak řadí především Frey a Freyja, jenž jsou spojováni se zemskými kulty plodnosti a smyslnosti, které jsou chápány jako důležitý zdroj k pozemskému štěstí v životě člověka. Ságy se většinou soustředí na charaktery mužských bohů, avšak v dnešní době se také dostává do popředí různá literatura věnující se i bohyním. Existuje celá řada způsobů, jak je možné chápat bohy. Většinou převládá názor, že bohové jsou skuteční a projevují se v reálném světě, ale ságy a mytologická literatura jsou pouze jistým duchovním obrazem, metaforou, která nám pomáhá k jejich porozumění.

Rituály Ásatrú se mohou zaměřovat i na nižší bytosti, jako např. álfy, skřítky a duchy krajiny (ssev pl. vaettir, sg. vaett, sgerm. *wichtiz, sg. wicht) což jsou neviditelní ochránci, kteří mohou dát lidem svá požehnání, ale také i přivodit smůlu. Na Islandu doby vikinské bylo zvykem, že připlouvající loď sundala svou dračí hlavu, aby nepohněvala místní duchy. Dodnes jsou lodě vplouvající do přístavu žádány, aby krátce stáhly své vlajky, jako projev úcty k místním duchům.

Dísablót, rytina. Autor: August Malmström

Kromě osobního vztahu s bohy pořádají stoupenci víry Ásatrú v různých obdobích roku rituály a oslavy svátků. Hlavní náboženské slavnosti se kryjí s přelomovými obdobími solárního a zemědělského kalendáře, tzv. kola roku. Jedná se zejména slunovraty a rovnodennosti. Rituál se nazývá blót (oběť). Krvavá obětina dávných dob bývá dnes nahrazena úlitbou medoviny, piva, nebo obětováním jiných sezónních potravin. Blóty se často odehrávají pod širou oblohou, jako odkaz na dřívější tradici posvátných hájů. Dalším z rituálů je sumbel, rituální přípitek, během něhož účastníci chvalořečí bohům, uctívají předky či mýtické hrdiny, skládají se sliby a jedinec se někdy také může před ostatními pochlubit úspěchy, které se mu v nedávné minulosti podařily.

Během rituálů bývají používány většinou picí rohy, kladiva spojená s Thórem, která v podobě přívěsků nosí celá řada stoupenců Ásatrú, dále dřevěné hole, mísy, dýky nebo kopí. Tkané pásky, větvičky z živého stromu používané k žehnání či kropení účastníků, vyřezané sochy bohů či podobně vyřezané nebo namalované runy. Předměty bývají nejlépe vyrobeny samotnými účastníky, za použití tradičních materiálů.

Vedle zvláštních příležitostí, jakými jsou společné a sváteční oslavy, dbá celá řada stoupenců Ásatrú i ve svých denních životech na dodržování etických zásad. Podle S. McNallena mezi ceněné vlastnosti patří síla, odvaha, radost, čest, svoboda, oddanost k rodině, realismus, ráznost a ctění našich předků. Vyjádření těchto věcí v životě člověka je považováno za kladné, a proto jsou tyto vlastnosti nazývány ctnostmi. Jejich opak – slabost, zbabělost, lpění na dogmatech spíše než na realitě tohoto světa, apod. představují nedostatky, které je potřeba se překonávat. Správné chování se podle Ásatrú sestává z rozvoje ctností a překonávání nedostatků.

Die heilige Stunde. Autor: L. Fahrenkrog

V průběhu 4. až 10. století v Evropě začíná postupně z politických či jiných mocenských důvodů docházet ke christianizaci germánských kmenů. Z těchto důvodů se mnoho z původní víry nedochovalo, ačkoliv část z předkřesťanských tradic přešla do lidových obyčejů. Obrození zájmu o starogermánskou literaturu lze spatřovat již v 17. století v textech Johanna Burea (1568-1652), který se pohyboval v rámci švédského storgotického hnutí. Již v roce 1611 začal s překreslováním a interpretací runových kamenů a o cca deset let později jej v jeho úsilí podpořil Ole Worm z Dánska (1588-1654). Oba se tak zasloužili o vznik moderního studia run. O dvě století později je pohanství středem zájmu převážně německých nacionálních romantiků, pangermanistů a „völkish“ hnutí, jehož část evidentně vykazovala alternativní náboženské prvky. V roce 1818 vydávají bratři Grimmové sbírku německých pohádek a v roce 1844 publikuje Jacob Grimm (1785-1863) „Teutónskou mytologii“, studii zaměřenou na skandinávský a germánský folklór. V roce 1875, rok poté, co Island získává náboženskou svobodu, se v katedrále v Reykjavíku odehrává první Ásatrú blót od doby na přelomu tisíciletí, kdy si Islanďané zvolili křesťanství za své národní náboženství. Počátkem 20. století se v Evropě objevují novopohanské skupiny, mezi které lze počítat Armanenschaft, vedený Guido von Listem (1848-1919) nebo Germanic Glaubens Gemeinschaft (GGG), založený německým spisovatelem a malířem Ludwigem Fahrenkrogem (1867–1952). Období mezi lety 1933-1945, kdy se v Německu chopili moci nacisté, příliš pohanství nepřálo. Mnohé osobnosti z novopohanské scény byly zatčeny a uvězněny. Dlouho po 2. světové válce byla veřejnost v mínění, že tzv. Třetí říše byla „pohanským hnutím“. Oficiální politika Třetí říše se přitom hlásila ke křesťanství. Roku 1957 v Austrálii publikuje právník A. Rud Mills (1885–1964) sérii svých knih, zaměřených na staré náboženství, a zakládá Anglecyn Church of Odin, avšak během svého působení se mu nepodařilo získat příliš stoupenců. Až teprve sedmdesátá léta dvacátého století přinesla výraznou změnu. Ve Spojených státech se nezávisle na sobě objevilo několik malých skupinek – takových jako Odinist Fellowship (Odinistické bratrstvo) založené Else Christensenovou, r. 1971 (někdy též datováno 1969), Viking Brotherhood (Vikinské bratrstvo) založené Stephenem A. McNallenem v letech 1971-1972, a Northernway (Severní stezka) založená Robertem a Karen Taylorovými r. 1974. V roce 1972 založil Sveinbjörn Beinteinsson na Islandu náboženskou společnost Ásatrúarfélagið (Bratrstvo Ásatrú), která byla o rok později právně uznána jako oficiální náboženské společenství. V roce 1973 také v Británii zakládá John Yeowell Committee for the Restoration of the Odinic Rite (Výbor pro obnovení Ódinova ritu), později zkr. Odinic Rite. V Americe dochází též ke změně Vikinského bratrstva, ze kterého se stává Ásatrú Free Assembly of America (Svobodné shromáždění amerických Ásatrú), z nějž vzešly dvě význačné a stále aktivní skupiny – Ásatrú Alliance (1987) a Ring of Troth (Kruh víry), který byl založen v roce 1987 Edredem Thorssonem a Jamesem Chisholmem. Název byl později zkrácen na The Troth a tato organizace v současné době pod novým vedením tíhne více k univerzalismu. V roce 1989 vychází kniha o Ásatrú Edreda Thorssona jménem „A Book of Throth“ (Kniha víry). Stephen McNallen v roce 1994 zakládá Asatru Folk Assembly, zkráceně AFA (Lidové shromáždění Ásatrú) a v roce 2015 vydává svou knihu „Asatru: A Native European Spirituality“, ve které shrnuje své celoživotní zkušenosti na tomto poli. Podobně se o svých aktivitách vyslovuje v článku „Tři dekády obnovy Ásatrú v Americe“, kde vysvětluje, že jeho prvotní zájem byl do značné míry ovlivněn jeho nezakotveností a vojenskou službou, a proto se zaměřil na válečnou působnost Ásů a příliš se nezamýšlel nad ostatními potřebami, jakými jsou např. zemědělství nebo rodina. K tomu pak dospěl se svou ženou Sheilou prostřednictvím přirozeného životního vývoje, což mu pomohlo vytvořit systém, který je schopen pojmout více aspektů.

Midtvintersblot. Autor: Carl Larsson

Od konce minulého století vyšlo v zahraničí mnoho knih na téma Ásatrú, stejně tak vzniká i celá řada organizací, většinou buďto pod hlavičkou Ásatrú a Ódinistických společností, a to zejména v Evropě, Jižní a Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandě.

V České republice, po několika málo porevolučních lokálních snahách jednotlivců, vzniká v roce 1999 občanské sdružení Heathen Hearts From Boiohaeumum (dále HH). Ač původně bylo toto sdružení založeno v jižních Čechách, záhy se stalo celorepublikovým. Jako první získává oficiální statut registrovaného sdružení a je orientované čistě na germánskou tradici. Později, po několika prvních euforických letech růstu, přichází problémy. Nejprve je to konflikt mezi etnickým a univerzalistickým pohledem na svět, který se později rozšířil na osobní úroveň, a sdružení tak fakticky zaniká. Sdružení HH vydávalo svůj věstník Sauiló. V současnosti z různých klanů stále existuje klan Managarm, jehož členové vyznávají víru Ásatrú a pravidelně se scházejí ke společným oslavám.

Na Slovensku v minulosti fungoval klan Golden Hammer. V současné době příznivci Ásatrú nefungují jako klan, ale jako volné společenství. Ústřední postavou místní scény je Jokull, který vytvořil webovou stránku (viz níže) za účelem vzájemného kontaktu příznivců severských a germánských náboženství, protože podle jeho slov „Tito lidé mohou spolu cestovat v MHD, žít blízko sebe a vůbec o sobě nevědět“. Toto společenství funguje v menší skupině stabilně již několik let, a zhruba od roku 2008 je v bližším kontaktu s klanem Managarm.

Začátkem roku 2016 oficiálně vznikla česko-slovenská pobočka Asatru Folk Assembly Czech Republic & Slovakia, která však po roce činnosti záhy ukončila svou existenci. Bývalá lokální část mezinárodní organizace se od roku 2017 transformovala na Etnické Ásatrú, které sdružuje pohany severské a germánské víry z Čech a Slovenska.

Literatura

Cleary, Collin. „What is Odinism?“ in Tyr: Myth-Culture-Tradition Volume IV.
Gardell, Mattias. Gods of the Blood.
McNallen, Stephen A. Asatru: A Native European Spirituality
McNallen, Stephen A. Asatru Book of Blotar and Rituals.
McNallen, Stephen A. „Co je to Ásatrú?“ Článek.
McNallen, Stephen A. „Three Decades of the Ásatrú Revival in America”, Tyr: Myth-Culture-Tradition Volume II.
Moynihan, Michael. „Odinismus“.

Česky

Paxsonová, Diana. Základní kniha germánského pohanství.
Rudgley, Richard. Vzkříšení pohanství.

Internetové odkazy

Ásatrú Alliance
Asatru Folk Assembly
Ásatrúarfélagið
Etnické Ásatrú
The Odinic Rite
The Troth
Ásatrú na Slovensku

Poznámky

1) Aby zde nedošlo k nedorozumění; staří Seveřané nenazývali svou víru Ásatrú, ale jde o nové spojení dvou slov, které mají základ ve staroseverštině, a to Ás, Æsir a trúa, trú (věřit, víra). McNallen ve svém články pro magazín Týr uvádí, že toto slovo poprvé objevil v pracech Magnuse Magnussona.

Děkuji Greenmanovi, Jokullovi a Managarmovi za doplnění článku ohledně informací o činnosti HH a skupin na území Čech a Slovenska.

Napsat komentář

Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies pro sledování návštěvnosti Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close